,,Rekonstrukce“ v praxi.

Zase je to otázka promítání evolučních schémat a vývojových koster evoluce kultury z 19. století do materiálu, který je pak takto jaksi nevyhovující. Jak vidět v zahraničních a i našich některých televizních pořadech, tak se s tím někteří zarytí hyperevolucionalisté vypořádali po svém. Když pravěk, tak tam bylo všechno nedokonalé a hrubé a tak si tak oblékli do hrubých pytlů nějaké ty kamarády a ,,rekonstrukce“ byla na světě.

S takovým přístupem jsem ani já ani Dan Sosna nesouhlasili. Prosté odívání se do nedokonalých pytlů, kdy je zde v severských podmínkách k dispozici daleko lepší a krásnější materiál jako je kožešina a kůže, to nedávalo smysl. Proto jsme hnali naše představy směrem k personě, kdy látka je jako zdobící element dokreslující důležitou vizuální tvář daného paleoletnoika. Takové využití látky (kombinace kůže, kožešiny a textilu) známe i z etnografie severu jak ze Sibiře, tak z Laponska, ale také z chladných oblastí centrální Asie. Ani zde se lidé nechtějí připravit o supermateriál jakým je kůže. Úplné chybění textilu souvisí především z úplného odříznutí od surovinové základny (naprosto extrémní zeměpisnou polohou a nebo velmi pohyblivým způsobem života-což jsou z celkového nadhledu nad množinu etnik v určitém velkém prostoru faktory velmi proměnlivé a statisticky omezené).

Látka se tak většinou používá v zdobných pruzích našitých na kůži nebo kožešinu. Samotná látka se však někdy používá například na čepice v Laponsku, nebo na Sibiři k ozdobné haleně oblékané přes kožešinový oděv.

Také počítám, že se vždy vyráběly plošně velké kusy látek na nějakém extra velkém stavu, ale alespoň na severu by to byly menší pruhy látky se vzory. Tyto pruhy se dají k sobě přidávat a vznikají tím nové vzory (Mezin) nebo se už v tomto stavu našívají na kožený oděv. Ovšem tyto modelové a umělé představy neodpovídají přesněji nálezům otisků, které jsou nevzorované (Adovasio,1999), ale to je možná předčasné a neúplné, protože zároveň jak upozorňuji výše, tak se na některých kouscích hlíny střídají různé typy textilu. A zase schodněnská lebka by naznačovala, že jednotlivé pruhy látky by mohly být i značně široké, nebo dokonce, že se produkovalo i daleko celistvější a větší plátno v jednom kuse. Speciálně k této oblasti ze vzory je možné se věnovat právě podrobnější studii daných otisků textilií.

Realitou je, že nevíme čeho se vlastně týkají otisky textilu. Důležité spíš je, že je zde registrováno několik typů textilu a lze snadno dovodit, že tento širší a poněkud komplexnější výčet způsobů zpracování i charakter provedení textilu by mohl naznačovat, že různé bylo i využití textilu, jeho různé dotvoření, barvení i nakonec zapracování vzorů. Obrazový materiál je tedy spíš určitou napodobeninou na bázi teoretické modelové rekonstrukční paleoetnologie.

Způsob výroby textilu. Plošné vyrábění látky na velkém stavu nebylo nikdy potvrzeno archeologickým artefaktem těžítka. Pravda, dr. Sofferová přemýšlela o pavlovienských figurkách z mamutí kosti jako o takovém závaží, ale to by bylo vždy vyosené a ve světě mytologie a živých věcí by byly chudáci ženušky oběšené rovnou pod krkem. Takže by se chudáci pavlovienci den co den dívali na řadu oběšených buclatých děvčat, což by jím životního optimismu rozhodně nepřidalo.

A zátěž jako taková se pro mobilní způsob života rozhodně nehodí. Přesto sledujeme ojedinělé kusy příčně členěných mamutích klů s výstupkem pro očko, které mohly být uvázány jako těžítka v síťce nebo rovnou v očku. Tyto artefakty upomínající závaží kyvadlových hodin se však nenacházejí tak kvantitativně ve velkém, opačně proč by mněly? Je však možné, že závaží bylo dočasné např. kameny v síťkách.Teoretizovat lze i o dřevěných závažích. A to se zřejmě týká i vřeten a jejich setrvačníků. V neolitu byly setrvačníky často z keramiky a tak jsou dobře archeologicky dokladovatelné. Protože v gravettienu nejsou jednoznačné předměty, které takové setrvačníky jednoznačně upomínají, dá se předpokládat, že by museli být celodřevěné a ti, co si zkoušeli stáčet přízi mně ujišťovali, že s dřevěným vřetánkem by to rozhodně také šlo a neviděli v tom žádný problém. V archeologickém materiálu mladého paleolitu existují všelijaké provrtané kotouče z kosti a z kamene a slonoviny, možná by nebylo špatné tak nějak prověřit i je zda nebyly setrvačníky právě ony.

Ještě jsem měl pochybnosti zda musí vřeteno běhat na rovné zemi nebo jestli se dá příst i ve stanu a bylo mi sděleno, že nikoli a pak už jsem sám našel i fotografie vřeten točících se ve vzduchu (Malina, Malinová 1982).

Rozhodně počítám se zdobením gravettienských oděvů a to především u slavnostních a prezentačních. Často i obyčejné všední šatstvo prezentuje člověka před Duchy, ostatními lidmi, před zvířaty a ptáky atd. Těžko se hledá rozdíl mezi prezentačním a praktickým u národů s živou mytologií (tématu živé a otevřené mytologie u přírodních národů se věnoval také C. G. Jung, naopak naši kulturu hodnotil jako mytologii skrývající. Proto argumenty typu – ,,není třeba, aby bylo nějaké prezentace navenek, protože tehdy bylo lidí tak málo, že nebylo před kým se zdobit a před kým se honosit oděvem“, jsou naprosto evidentně zastíněny naší kulturou. (pozn.etnografické materiály dokládají i nezdobené eskymácké oděvy, u sibiřských etnik předpokládal Jan Jelínek, že severní etnika se méně zdobí než ta z jižních teplejších oblastí /ústní sdělení/). Tato oblast by potřebovala prošetřit a daleko podrobněji specifikovat a to v širších souvislostech pro modelovou rekonstrukční paleoetnologii.

Nízká váha textilu s reálnou možností dosahovat pomocí různě obarvených přízí vzorů a výrobní technologii různě širokých pruhů a proužků předurčuje tuto technologii jako významnou součást kultury zdobení oděvů.

Samozřejmě pokud se bráníte představě zdobit oděv mladopaleolitců nášivkami, výšivkami a malbami, tak taková představa kompletního zdobení oděvu vám zamotá hlavu. Můžete jak chcete kroutit hlavou, usmívat se a říkat ne, ne, ne, ale sungirské hroby naprosto jasně dokládají zdobení a né nějaké trochupřizdobení. Sungirské hroby dokládají naprosto komplexní a kompletní zdobení čehokoli ,,co je doma“ (co je prezentačně /slavnostně/ zdobeno), a nezastaví se ani před tvrdými a obtížně zpracovatelnými materiály! A nezastaví se ani před pracností ani před časem, který bude nutný k jejich zpracování. A stejně celoplošně zdobené jsou i oděné sošky z Malty a Buretě. V mytologii může jak zdobení, tak látkový zdobný přehoz přes vlastní kožený oděv znamenat komunikaci s duchy, místo, kde se dobří duchové ochránci mohou usídlit a naopak kam zlý duchové nemohou. S takovou mytologií pak není možné mluvit o prázdných pracovních šatech. Tomáš Boukal upozorňuje, že textilní oděv, který se dává u východoevropských Sibiroidů na kožešinový oděv má alespoň pestrou barvu (děti jsou pak dobře vidět a neztratí se) a také zdobí (ústní sdělení).

To, že opravdu na rozdíl od etnografického materiálu najdeme na tolika rekonstrukcích prázdné ,,pracovní“ oděvy je také věcí paralizace racionálního hodnocení zaviněné předčasným vylitím vlastního a připsanému stínu ještě do samotného zkoumaného mladopaleolitického etnika. Více je tomuto mechanismu věnováno na závěr knihy v kapitolce o stínu persony.

4/Přímé doklady textilií a provaznictví

Martin Oliva mi sdělil, že se v starých dobových materiálech o naší aurignacienské lokalitě Mladeč dočetl, že v době původních odkryvů vnitřní prostory jeskyně byl mimo kosterních pozůstatků člověka a kostěných artefaktů nalezen i zuhelnatělý zbytek provazu. Protože však při tehdejším kulturním zastínění ,,všichni dobře věděli, že v době paleolitických primitivů se nedá nic takového ani v nejdivočejším snu očekávat“ z výčtu nalezených artefaktů byl provaz z Mladče brzy vypuštěn. (Samozřejmě nebyl před sto lety odebrán sterilní vzorek pro posouzení fyzikální metodou, kdy by se odhalilo jeho stáří, takže je dnes de fakto tento materiál zajímavý, ale naprosto dokonale sporný a především definitivně zničený, takže dnes nemůžeme nijak doložit, že byl vůbec aurignaceinskéhoi stáří /starší než gravettien/, nebo zda byl recentního data).Celá epizoda je dnes už jen zajímavost s kterou se nedá odborně pracovat. Na takový nález se nedá dovolávat a byl si toho vědom i martin Oliva, když mě na případ upozorňoval a ani tato výše uvedená informace není žádný oficiální nálezový protokol o nálezu z Mladče. Nicméně je dobré dnes zodpovědět alespoň několik hypotetických otázek.

Ptáme-li se jak by bylo vůbec možné, aby se takový materiál dochoval? V reále archeologického materiálu se totiž překvapivě setkáváme s koženými řemínky a provázky častěji než bychom mohli očekávat. Nedávno jsem Martinovi Hložkovi kreslil tenké kožené řemínky a lýkové provázky z halštatu (doba železná) ze slovenské lokality v Levoči, které byly původně kostrou nějakého zdobení, na kterou byly navlečeny bronzové spirály. Právě korozní zplodiny z bronzu perfektně zakonzervovaly dané materiály. Ale jsou známi i daleko starší takové archeologické materiály například magdalenienský provázek ze světoznámé francozské jeskyní obrazárny Lascauix, ale známe také i zuhelnatělý provázek, tedy stejný artefakt jako z mladečské aurignacienské jeskyně a to z Velvar v Čechách, kdy tento materiál momentálně zpracovává doktor Fridrich a předmět spadá snad někam do mezolitu nebo eneolitu. A Adovaiso a kolektiv uvádějí ,,drobný, jednoduchý předený pramen se zákrutem S, který může být odvozen z délky dloupramenné, S předené a Z skané vláknité šňůry (Adovasio a kol, 1992,7).“ ( Adovasio, 1999,82) z mladopaleolitické lkality s poslední fáze mladého paleolitu v Meziřiči na Ukrajině, kde popisují také karbonizovaný fragment šňůry.

Musím zakončit tuto kapitolku určitým povzdechem, totiž kovy obecně a to i obyčejné železo jsou schopny při svém rozpadu zakonzervovat organický materiál, jako jsou právě rostlinná vlákna textilií. Proto archeologický materiál předkovových epoch bude mít šanci k dokladování textilu velmi minimální nebo zcela zanedbatelnou a dohledání mladečské karbonizované šňůry by vyžadovalo už jen filmového štěstí Indiana Jonese.

^ >