© Antropark 2006, Ilustrations © Libor Balák, Persona - odhalená tvář pravěku 

Persona a rekonstrukční paleoetnologie

        V rámci rekonstrukční paleoetnologie je možné nejen navrhovat samostatné paralelní výzkumné cesty jak dojít k závěrům, ale i zabývat se z hlediska psychologie cestami jak k výsledkům přicházejí jiné obory. Je pak možné tyto cesty členit podle určitých psychologických kritérií a případně je z těchto hledisek přezkoumávat.

    Sledujeme rozdíly mezi metodikou jednotlivých oborů a porovnáváme předpokládaný výsledek, kam by měli tyto obory dojít, se skutečným výsledkem, kam dané obory doopravdy došly. A hledáme příčiny tohoto rozdílu. Sledujeme, archeologii, antropologii, prehistorii, sociobiologii, evoluční psychologii a jejich jednotlivé metodické a myšlenkové proudy.

   Tyto dané obory se pro představu schopností toho kterého paleoetnika pokouší:

 1/ Vysledovat řadu rozdílů mezi člověkem a ostatními tvory a vysvětlit důvod rozdílů.

      /a aplikovat tyto mechanismy (vedoucí k rozdílnosti člověka a ostatních tvorů) při vytvoření představy schopností určitého paleoetnika/

    Rozdíly mezi chováním lidí a ostatních živočichů jsou vysvětlovány dvěmi základními cestami

1A/ Vysvětlují se se jednotlivě, jeden rozdíl po druhém

1B/  Vysvětlují se po určitých celcích, hledá se pro určité celky společný jmenovatel

       V reále se objevují obě cesty, v případě cesty 1B se hledání příčin člení na:

1Ba/ Hledání výjimečného, výlučného, unikátního či zázračného společného jmenovatele

1Bb/ Hledání běžného, známého, již poznaného, rozšířeného, přirozeného společného jmenovatele

         U hledání rozdílů mezi lidmi a ostatními tvory existují různé informační filtry, které

A/ nedovolí pozorovateli najít cokoli společného mezi lidmi a ostatními tvory

     Určité prvky vůbec nenachází u zvířat a nachází je jen u lidí

B/ Prvky chování, které nachází pozorovatel u zvířat nachází i u lidí  

C/ Prvky chování, které nachází pozorovatel u zvířat slabě vyvinuty nachází silně rozvinuté u lidí.

      Tak například rekonstrukční paleoetnologie může uplatnit kritické hodnocení při porovnání 1Ba a 1Bb a pomocí logiky odvodit, že jev běžnější je pravděpodobnější než jev výjimečný. Logicky by se tedy dalo předpokládat, že dané obory budou hledat příčiny určitých typických celků lidského chování v již dobře známých a obecně rozšířených mechanismech. V reále však vidíme častý příklon hledání neopakovatelného unika pro lidské chování (,,inteligence“, ,,myšlení“, ,,práce“, symboly“…). Příklon k výjimečnému vysvětlení se jeví jako očividný, protože jednání člověka s jeho výjimečnou kulturou a přirozený psychologický tlak sebestřednosti vytváří nástřel výjimečnosti. Logika však upřednostňuje vysvětlení běžnější před vysvětlením méně častým a očividným. Vysvětlení jevu spojené s nástřelem, méně běžnějším vysvětlením a očividností je v psychologii považováno za vysvětlení, které je vyprodukováno heuristickým myšlením a s největší pravděpodobností bude mylné. 

      U sledování rozdílu mezi lidmi a zvířaty A, B, C sledujeme vliv informačních filtrů, individuální rozdíly mezi vědci, teritoriálního chování, kulturního zastínění a mytologií a také novodobých mytologií, dále vliv skupinového a hierarchického tlaku a vliv sociálního prostředí a existenčního tlaku, svévolné diskriminace a jevy spojené s ,,vězeňským“ experimentem.

     Ukazuje se, že existují určité teritoriální rozdíly pohledu na chápání rozdílu mezi lidmi a zvířaty, které odráží společenskou situaci, kulturní zastínění a silný vliv novodobých mytologií. Takže se setkáváme s určitými společnými tendencemi podle území, země vzniku daného názoru, národnosti či země původu autora dané myšlenky.

     U persony je možné sledovat jak absenci aplikace tohoto psychologického jevu k vztahu představy chování paleoetnik v oblasti archeologie, antropologie a prehistorie. V oblasti evoluční psychologie u Evanse registrujeme kapitoly ,,Jak je důležité vypadat“, ,,Souměrnost těla“ a další, ty se však týkají těla v anatomickém smyslu a Evans se nijak nezamýšlí nad oděvem, úpravou vlasů, starosti o tělo a upravenosti těla.

    Naopak jungovská psychologie, psychologie individuálního a sociálního chování,   srovnávací psychologie a etologie tvoří oblasti, které se personou zabývají a ačkoli nemají vždy jednotný slovník oblast základní stálé prezentace patří k základním oblastem výzkumu a mezi výsledky nejsou takřka rozdíly a všechny tyto jevy jsou propojitelné a zobecnitelné.

     Vysvětlení, proč zpracování persony tak překvapivě chybí u některých oborů vytvářejících představy o chování paleoetik spočívá možná ve ventilaci psychického napětí při zkoumání oblasti velmi zatíženého psychickými mechanismy. Nevzniká tak žádná společná jednotící propojitelná oblast zpracovávající dílčí výsledky do celku vytvářeného kritickou cestou (rekonstrukce), ale důležitější se zdá být jako cesta - kanál odvádějící napětí (které přirozeně a nutně vzniká otevřením se zkoumáním odlišných kultur a odlišných lidí). A toto napětí se tak odvádí z každého jednotlivého oboru do jednoho společného velkého komínu, kde se tyto odpadní vyrovnávací představy spolu mísí, průměrují, vzájemně se podporují a pak míří směrem k veřejnosti, která je už vlastně zvyklá, že ,,představy“ o chování paleoetnik jsou zde právě v těchto místech snadno k dosažení.

     Rekonstrukční paleoetnologie proto musí mít evidentně a totálně odlišné výsledky, protože pracuje s úplně jiným vstupním materiálem než je to, co prochází vyrovnávací kanály (sítěmi).

© Antropark 2006, Ilustrations © Libor Balák, Persona - odhalená tvář pravěku 

^ >