Persona gravettienu - Libor Balák

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz

Persona gravettienu

Libor Balák

,,Císař je nahý!“

V posledních letech v souvislosti s našimi pradávnými předky často slýcháme ,,všechno je jinak, než jsme si doposud mysleli“. Přitom v televizi a na obrázcích vidíme pořád ty samé ušpiněné rozcuchance, ve škole se učí stále totéž, v učebnicích najdeme naprosto nesmyslné zobrazení mamuta v pasti nebo dokonce půl století stařičké obrázky od Zdeňka Buriana. I v nejnovějších expozicích narazíme na mrazivé dozvuky popleteného devatenáctého a dvacátého století. Na hrubé oděvy, polonahé lidi v severské krajině, nesmyslně a zcela bezdůvodně nahé lidi ve „vykradených“ stanech. Bez účesu, bez opravdového funkčního a krásného oděvu, bez etnografických předmětů, které potřebují ke svému stylu života, bez skutečné kultury. Jako bychom jimi pohrdali, jako by naší kultuře nestálo za to, aby se jinými kulturami skutečně a vážně zabývala a aby ji vůbec připustila. Jak to, že naše kultura dovede takovým ignorantstvím tak bezostyšně hanobit svoje vlastní předky a nic jí v tom není svaté? Co to má vlastně znamenat?

Konspirace, Největší válka o prsa, Fetišismus, Falza, Největší skandály kolem prehistorie, Hanobení a zesměšňování dávných etnik, Přehlížení největšího objevu archeologie…, věda, pseudověda, podvody, zatajování, konflikty, rivalita, politika, manipulace, omyly, porušování zákona, emoce, záhady, odhalení… Už jednotlivé názvy kapitol a témat rozhodně přesahují rámec suchopárné vědy. Původně krátký, velmi odborný článek určený vlastně jen čtyřem nebo pěti specialistům byl rozšířen o oblasti, které veřejnost vůbec nezná, ale i o další materiály, které vysvětlují téma v širších souvislostech. Mluví se zde také i o filozofii, morálce a lidské dimenzi vědy, tedy o otázkách, které trápí studenty, ale i mladé absolventy. Ale práce uvádí do obrazu i archeology, kteří se věnují daleko mladším obdobím. Práce je určena také učitelům, publicistům z médií, architektům, jež rozhodují o vizáži a směřování expozic, úředníkům, kteří mají o oblasti výzkumu a prezentace paleolitu rozhodovat a rozhodně také těm, které baví u čtení přemýšlet a zkoumat názory i argumenty ze všech stran a ověřovat si je - zkrátka pro milovníky logiky.

Autor naprosto zásadně nesouhlasí se stanoviskem, že pro veřejnost stačí staré, zjednodušené nebo narychlo zhotovené, nepodložené nebo někde narychlo obmalované obrázky ,,pralidí“, které se tak nějak upraví, aby sem tam něčemu novému odpovídaly a rádoby zaštítí jménem nějakého badatele, instituce nebo nějaké ,,vědy“.

Autor je přesvědčen, že veřejnost má právo na kvalitní, pro ni srozumitelné a pochopitelné informace a pokud je tedy taková oblast odborně průchozí, jak dokládá ve své práci, existuje také povinnost takové informace skutečně zajistit a téma zpracovat v takové podobě, která je právě pro veřejnost přijatelná.

Za čtyři roky, co jsem pracoval na přípravě rukopisu, se událo mnohé. Na jedné straně se otevřela jedna velká expozice připravovaná mírně řečeno ,,postaru“, kdy se můžeme právem ptát: ,,Jaký je rozdíl mezi rádoby neandrtálci z Filildova muzea v Chikágu z počátku 20. století tolik kritizovanými profesorem Jelínkem a mezi rádoby neandrtálci z jeskyně Kůlna z počátku 21. století, předvedenými ve stejné instituci, ve které profesor Jan Jelínek celoživotně působil?“. Na druhé straně je rekonstrukční paleoetnologie přednášena mojí osobou na první vysoké škole v Hradci Králové a řada rekonstrukcí této publikace je už dva roky v internetové expozici Archeologického ústavu Akademie věd. Další mé práce jsou použity v expozici v Národním muzeu v Praze. Stále více lidí v příbuzných oborech si uvědomuje, že propast mezi pseudovědou a vědou je u rekonstrukcí skutečně velmi jasná a že bez profesionální, systematické a kvalifikované práce není opravdu možné dojít k uspokojivým výsledkům nikde, natož v rekonstrukční paleoetnologii.

Naprosto novátorské je v této práci budování představ o schopnostech dávných lidí stojící na propojování archeologie s novými výsledky různých oborů, jakož i na propojování zcela nových oborů, opírajících se o rychle se rozvíjející genetiku, jako například sociobiologie, evoluční biologie a evoluční psychologie. Například moderní evoluční psychologie ještě před patnácti roky prostě neexistovala a je docela jasné, že fascinující výsledky nových oborů musely podstatně zamíchat kartami s představami o chování a schopnostech paleoetnik. Tím je srovnání výsledků současné moderní rekonstrukční paleoetnologie zcela pochopitelně absolutně odlišné od představ, vycházejících z rychle zastarávajícího tradičního konzervativního prostředí.

Práce o personě gravettienu kupodivu nestojí na žádných složitých a neuvěřitelných teoriích, ale naopak její ohromná síla a i skandálnost celé situace tkví právě v tom, že je to jen řada velmi drobných, naprosto evidentních, velmi logických a snadno pochopitelných krůčků v oblasti základního výzkumu. Výzkumu, který na počátku jednadvacátého století otevírá bájnou bránu časů a prostě se nechce ani věřit, že tato oblast spala naprosto přehlížena více jak celé století.

Kontakt - Libor Balák: antropark@seznam.cz